Ach ano, tohle bude strašidelné téma. Myslím na napsání tohoto článku už od neděle, kdy jsem byla s kamarády v kině na Ouija ("horor"). Potom jsem se rozhodla podívat večer na V zajetí démonů (HOROR) což jsem taky udělala a lituju toho, že jsem musela druhý den vstávat do školy, protože jsem vůbec nespala.
Prosinec 2014
Přivádí mě k šílenství
8. prosince 2014 v 21:57 | On my mindNapadlo mě sepsat si několik věcí k tomu "Co mě přivádí k šílenství", nebo jinak "Co mě štve". Možná v tom najdu i nějakou inspiraci pro další články.

Výhra
6. prosince 2014 v 8:00 | On my mindV předešlém článku jste se mohli dovědět, že můj návrh byl vybrán do soutěže o logo pro bilingvní divadlo. Ve středu mělo proběhnout rozhodnutí mezi více kandidáty. Dnes mohu s radostí oznámit, že můj návrh byl vybrán a vyhrál soutěž :)
Poprvé mě moc nenadchlo, že bych něco takového měla udělat, jelikož na to nebyla časově vhodná doba, ale s odstupem se mi to zdá pořád lepší.
Včera v jedenáct večer mi paní profesorka psala e-mail, že jsem tedy vyhrála a že by se se mnou ve škole ráda sešla a probrala doladění detailů. Samozřejmě jsem v tu dobu už dávno spala, ale ve škole jsem se vše dověděla. A tak jsem se o velké přestávce vydala za ní do kabinetu (v mailu psala, že tam bude), jenomže tam nebyla a místo toho jsem narazila jen an profesorku ZSV, která mi při té krásné příležitosti ihned vnutila papír, který jsem měla nakopírovat do nadcházejcí hodiny (to jsem samozřejmě zapoměla udělat, neb jsem si myslela že její hodina je až po další přestávce). V její hodině mi přišel další mail od paní profesorky, která byla zoufalá z toho, že jsme se nezastihly na daném místě. Proto jsem jí šla ihned o přestávce hledat do výtvarné učebny, kde jsem jí konečně zastihla. Svůj návrh budu muset udělat znovu :D ale tentokrát se zanese rovnou do tiskárny :)
Na tenhle pokus mám již dokonce celý víkend a né jedno umouněné odpoledne :)
iPhone? Ne, děkuji
5. prosince 2014 v 9:09 | On my mindVčera jsem vedla zajímavý rozhovor o tom proč mám vlastně tak moc ráda svůj mobil a proč mám takový odpor k iPhonum.
Proč? Možná že už jen protože nechci platit nehorázné prachy za nějaké ohryzané jablko s tím, že nejde v žádném případě vyměnit baterie a není možnost pro rozšíření paměti, za kterou si musím připlatit už když si telefon pořizuji. Také se mi zdá že v Android marketu je více aplikací než v iOS.
Taky mi už přijde, že iPhone má dneska každý a už to není žádná frajeřina. V dnešní době existují i některé mobily, které tento unikát předčí jak ve schopnostech tak v ceně.
Celkem mě to donutilo se zamyslet. Svůj mobil mám už přes rok a půl. Není nejlepší, ale mě vyhovuje naprosto na všech frontách a vzdám se ho jedině tehdy, až už jednou opravdu nepůjde a nebude jiná možnost. Samozřejmě ho nahradím pouze a pouze SONY modelem, protože na ty nedám dopustit. Zkrátka jsem si ji oblíbila.
Když už si jednou koupím něco tak drahého jako je mobil, nebude to tak, že se ho za tři měsíce nabažím a pak se k němu budu chovat jako kus hadru. Takhle mě doma nevychovali a já si svého telefonu vážím, ba ho dokonce oblékám do různých obalů (sova, tučňák, tečky, růžová) aby se náhodou neponičil. Displej olepuji fóliema, co kdyby NÁHODOU?

Miluji tě agente J :*
Moje maličkost
4. prosince 2014 v 22:06 | AllJak už jsem před více než dvěma týdny slibovala, konečně se mi podařilo natočit to dlouho plánované video o mě. :)
Knih mám mimochodem více než v ukázce :D
Už nikdy
3. prosince 2014 v 7:00 | ArtPoslední dobou opravdu nestíhám vůbec nic. Ani na jídlo nebo spaní nemám vůbec čas. Pořád musím něco dělat do školy, do toho se nám o víkendu pokazil internet a už se musela domlouvat návštěva technika, což byl radikální zásah do mého času vyhrazeného na studium. Nejen technik, ale i profesorka výtvarné výchovy mi můj nabitý program nijak neulehčili. A o tom je tento článek, který jsem slibovala ve videu na téma týdne :)
Pondělí jako každé jiné. Vzhůru od 5:00 rána, ve škole od 7:00 do 16:00 a hned tak nějak v 15:30 mě stihla významně potěšit profesorka v hodině výtvarky, kdy přišla s tím, že budeme vytvářet návrhy na bilingvní divadlo, které by se měly objevit na trikách a plakátech. Až po nějakém výplodu jsme směli opustit třídu a stejně jsem ten den neměla na nic náladu, a tak jsem zplácala první lepší výplod a rychle jsem jí ho šla ukázat abych se už nemusela stresovat, že nic nestíhám. Ale ó jé. Hned po předložení začala neskutečně vřískat, jak je to skvělý nápad, apod. A tím mou lhostejnost a časovou tíseň uvedla v ještě větší stres. Hned mi začala cpát voskové barvy a pastelky s tím, že mám doma návrh udělat dvakrát (1 na tričko a 1 na plakát) a každý měl samozřejmě vypadat úplně jinak a já hned věděla, že to zabije většinu mého času, ale co jiného mi zbývalo, když už jsem to dostala takovým příkazem. Nic. Tak jsem se už jen zeptala, jen tak mimochodem, do kdy to teda potřebuje. Upřímně jsem čekala, že nějak za týden, ale paní profesorka suveréně odpověděla, že to očekává hned další den, tedy dnes! Tak se stal můj nabitý den, ještě nabitější. Nesnáším kreslení pastelkama, jelikož se lámou a je to s nima na dlouho. Samozřejmě že to muselo být pastelkou! Tuha u každé se zlomila alespoň 4x a sestrouhala jsem každou nejméně o 4 cm.
Tohle je tedy výsledek mého snažení, který jsem odeslala mailem a zítra předávám originály. Snad už mě nikdy nic podobného na jejích hodinách nenapadne.
Plakát Tričko


Co mě dělá šťastnou
2. prosince 2014 v 17:55Na tohle téma se nedá napsat jen tak nějaká úvaha, protože u každého člověka jsou ty maličkosti něco jiného. Někdo je šťastný z dárků a někdo zase z emocí, které prožívá. Netradičně jsem si k tématu připravila video, kde Vám chci ukázat, říct, jaké maličkosti dělají šťastnou mě.
Pokud jste ty 2:27 min přežili a dokoukali, tak děkuju :)
Video je v HD ;)


