Hodně lidí si mluví sami pro sebe, někteří jsou to schopni označit za nemoc. Ale proč vlastně? Když potřebuju správnou, odbornou radu, obrátím se na odborníka, a to na mě! Někdy je to nejlepší pomoc, kterou lidé potřebujou.

Samomluvu mám po svojí mamce. Když nám něco nejde nadáváme si samy pro sebe, nebo nahlas přemýšlíme, aby jsme dosáhly kýženého výsledku.
Sama se sebou si povídám velmi, velmi, velmi často. Když jdu pěšky domů, mám pro sebe dlouhých 15-20 minut, kdy se se sebou můžu poradit, co budu daný den podnikat. Nebo se svým já můžu někoho zdrbnout, probrat plány na víkend, nebo řešit nějaký zapeklitý problém a vysvětlovat si, proč to řeším se sebou. Možná proto, že já tomu rozumím nejlíp a správná odpověď na mě čeká někde hluboko v mé hlavě a jen já a já na ní můžu přijít. Problémy ohledně školy se taky úžasně řeší samomluvou. Nejde ti spočítat příklad v matice? Poraď se se svým malým matematikem uvnitř sebe! Opravdu to v polovině případů funguje:D, pokud teda zrovna malý matematik nemá v něčem určité mezery.
Technický génius je můj oblíbený. Kdykoliv se má něco zapojvat či zprovozňovat, nastává čas se poradit.
- "Kam asi patří tenhle kabel?"
: "No kam asi?? Je žlutý tak do tý žlutý zástrčky! Uvažujeme logicky!"
- "Ježiš dobréé!"
: "...."
Z každého oboru je ve mě kus malého génia, se kterým je čas od času nutno se poradit. Ale taky je uvnitř psycholog, lékař, kuchař, desinger, uklízečka, stěhovák.. a ostatní. Nejvíce stejně využívám psychologa. Na osobnostní rozbory je ten nejlepší a má opravdu skvělé rady.
Někdy si prostě každý potřebuje pokecat. I kdyby jen sám se sebou :)
Já to dělám každým dnem :D



Nejlepší je sama sebe se ptát a sama sobě odpovídat ;-) :-D :-D :-D