Mám strach. Z čeho? Ze všeho... ze života, z toho, že nemám ani páru co bych chtěla v budoucnu dělat, z toho, že se nedostanu na žádnou školu, nebo že si žádnou nedokážu vybrat! Hodně lidí to taky má tak, že se ještě ani nerozhodli, ale když oni vypadají tak klidně, smířeně a že je te zatím vůbec netrápí. Moc jsem chtěla dělat něco s historií a uměním. Jenže můj sen ztroskotal snad dřív, než vůbec začal. Jako první se přihodilo, že mi neotevřeli seminář z dějin umění, když jsem si řekla, že to nebude moc překážkou, naskytla se další. Spojila jsem se s jednou studentkou z Olomouce, která tento obor studuje, abych se jí zeptala na nějaké podrobnosti. Bohužel, to co mi sdělila bylo hrozné. Lituje toho, že si takovýto obor vybrala, protože už teď se dá těžko najít praxe, i zadarmo! Dále nechtějí na žádnou pozici, o kterou se dá ucházet, nové lidi, protože jim prostě stačí ti co už mají. Takže malá pravděpodobnost uplatnění v oboru. Asi bych vystudovala něco co mě baví, ale zase nechci všechny roky studia hodit za hlavu a jít prodávát někde upomínkové předměty, jen protože není uplatnění.
Dálším záložním povoláním je Novinářka, to se ale tak rozmohlo, že mě to naprosto uchvátilo a já jsem ochotna za tím jít. Jenže v poslední době slýchávám spekulace, že bych si měla vybrat i něco víc a já pomalu ztrácím naději, že se mi sen splní. Navíc mí prarodiče novináře nenávidí. Ale z opravdu pitomého důvodu, že vždy dělají z komára žirafu! Co se dá čekat od někoho kdo čte jen bulvární plátek Blesk.
Proto jsem se taky rozhodla vydat 28.1.2015 na veletrh vysokých škol *Gaudeamus*.