Únor 2015

E. A. Poe - Stonehearst Asylum

28. února 2015 v 14:42 On my mind
Poprvé, na tomto blogu, jsem se rozhodla napsat recenzi na film. Chtěla jsem začít už s filmem 50 odstínů šedí, ale po zjištění, že tyto recenze kolují všude jsem od toho upustila (stejně bych asi měla podobné názory jako ostatní), malá ryba ve velkém rybníku. Každopádně, ale přicházím s recenzí na film inspirován povídkou od E. A. Poa. Mistr hororu, to už samo o sobě řká, že to musí mít úroveň.

Jediná věc co mě na tomhle irituje je český překlad názvu "Podivný experiment". Opravdu nepochopím, proč musí češi komolit názvy skoro u většiny filmů, které přicházejí do kin. Kdybych si měla za sebe vybrat tak bych šla raději na film, který by měl název "Ústav Stonehearst", myslím, že to více vypovídá i o tom o čem film bude.
Ale dost už o názvu, recenzuji tady přece film. "může obsahovat spoilery"


Myslím si

25. února 2015 v 15:53 All
Stále si lámu hlavu nad tím, jak Vás mám na svém blogu potěšit. Ráda bych Vám udělala nějaké soutěže, ale museli byste pochopit, že hmotnou odměnu nejspíš nedostanete, spíš jen morální uznání a týdenní propagaci.

Dlouho to byla jen myšlenka, kterou jsem neustále opravovala, ale pořád jsem nedošla k nějak velkému objevu. Ale tohle je jen takový úvahový článek co s tím a doufám, že mi v tom pomůžete. Tedy pokud o to budete mít zájem.


Browsers

21. února 2015 v 13:43 All
Čas od času je potřeba přerovnat si počítač, udělat v něm změny, odinstalovat nepotřebné programy a vymazat zbytečnosti. Pro mě to bude dnešní den, ale uvidíme jak se to vyvine a zda se mi to neprotáhne na celý víkend.

V celém článku se dostanu i k jádru věci, o které bych ráda něco napsala. A tím jsou internetové prohlížeče.

Dva v jednom

19. února 2015 v 8:03 All
Čokoláda a karamel tvoří dohromady výborný oplatek, ale to není to na co myslím, když se řekne "Dva v jednom" a nepředstavím si tam ani nic co by mohlo být mylně spojováno se sexem.
Poslední dobou pro mě "dva v jednom" představuje → Matematika.

Je to celkem šokujcí, vzhledem k tomu, že to "dva v jednom" je pro mě to, že mě to baví + nejde mi to. Je to opravdu divná kombinace, ale je to prostě tak.


Mnoho povyku pro nic

18. února 2015 v 15:05 On my mind
Možná si teď myslíte že tento článek bude o jedné ze Shakespearových her, ale nebude. Název jsem si vypůjčila, neboť se mi zdál příhodný pro dnešní téma. Chtěla bych ho věnovat svojí malinké dušičce, Julči (můj křeček). Dělám to protože mi v pondělí málem odešla. Nevím co tomu předcházelo, hrozně jsem se bála a udělala jsem maximum abych tomu předešla. Ještě teď cítím strašnou úlevu, že se mi to podařilo, protože opravdu nevím co bych si bez ní počala.

Nedávno jsem na jednom blogu četla, že na umírání mazlíčků, zvlášť když žijou krátkou dobu, si musíme zvykat. Ale já to řeknu takhle: Nechci si zvykat! Kdybych si na to zvykla a začalo mi být jedno, že mi umřela třeba rybička, kočka, křeček, pes, tak by to nejspíš nebylo v pořádku. Svojeho křečka beru jako svoje dítě, opravdu. Ve všech směrech se o něj starám, starám se o jeho aktivity, jídlo, uklízení a ani za nic bych nedopustila aby se to stalo jen denní rutinou. Možná, že žijou krátce, ale to nedělá jejich život bezcennějším, abych si na smrt musela zvykat.

Random 10

13. února 2015 v 11:26 All
Svým častým brouzdáním po internetu jsem zase na něco narazila, tentokrát by to mohlo být i zábavné! Jde vlastně o to nechat v mobilu, mp3, mp4, ipod, apod.. hrát na přeskáčku všechny písničky co máte a zapsat si jen prvních deset. Jelikož jsem ten typ člověka co mám v mobilu plno písniček, ale když chce poslouchat tak si je musí navolit a pak pustit, tak jsem se zhrozila. Určitě mám spoustu písniček, které ani neposlouchám, ale je mi líto je mazat, protože si je "určitě" zase někdy poslechnu.

Já mám v mobilu v tuto chvíli přesně 332 písniček, takže jsem se bála co mi z toho vyjde a jaké trapárny tam ještě mám zahrabané. No musím říct, že mi to hodilo celkem příjemné písničky, nebo se mi alespoň všechny líbí, i když jsem doufala v trochu jiný výběr :P Tak šup se na to kouknout!!


Čeho se nejvíce bojím

10. února 2015 v 15:10 All
V neděli večer jsem na několik nepatrných okamžiků zveřejnila článek "25 day challenge", který jsem záhy smazala, protože jsem se rozhodla, že by to nebyl tak dobrý nápad a že by se prostě vůbec nehodil ke mě. Ale některé věci co jsem na něm měla napsány, mě doopravdy zaujaly (nebudu říkat, které) a sem tam tady nějaké hodím.

Čeho se bojím nejvíce? :D těžko říct, ale jak už to napovídá, některé své strachy budou v tomto článku. Jsou to úplně obyčejné věci, kterých se bojím naprosto od malička, takže strach jako je, že se nedostanu na výšku, nebo že neudělám maturitu tady nenajdete, protože to jsou strachy, které mě vždy rychle opustí a nemusím se jich bát celý život.

Něco ke čtení :)


Všechno nejlepší

5. února 2015 v 9:14 Art
Opět jsem tady s dalším kreslícím videem. Původně mělo být video až v neděli a ještě to měl být spíše tutorial, ale okolnosti se změnily. Dnes má jeden můj úžasný kamarád narozeniny (22 tuším :D) a já jsem mu nechtěla kupovat dárek, protože vím jak nemá dárky rád. Ale cítila bych se fakt strašně kdybych ho odbyla jen přáním, tak jsem se pro něj rozhodla udělat tohle video a originál mu předat, takže takový malý handmade. Doufám, že bude rád, že jsem nic nekupovala, ale že i přesto jsem si na něho mile vzpomněla :)


Soukromí

4. února 2015 v 7:00 All
Po dlouhé době jsem se rozhodla napsat nějakou úvahu a trochu rozebrat, jak je to vlastně u soukromí na internetu.
Přivedlo mě k tomu dnešní (včerejší) sledování seriálu *Dr. House*. Řešil případ pacientky, která si kdeco zapisovala na svůj internetový blog a své problémy řešila s lidmi, které ani nezná a na jejich názorech si zakládala a dělala životně důležité rozhodnutí. Celkem jsem se zamyslela, když už mám ten blog a přemýšlela jsem, kde je taková ta hranice, kdy si co můžete dovolit sdělit světu.


Addams family

2. února 2015 v 18:26 On my mind
Sobota v Karlínském divadle a jiné trable? I tak by se to dalo nazvat. Zkrátka jsme se s taťkou už před dávnými časy domluvili, že zajdeme na muzikál Adamsova rodina. Plán byl takový, že za ním přijedu na víkend a v sobotu večer se vydáme do Prahy. Celou dobu jsme si z toho ještě dělali srandu, že jsem tam byla už ve středu na Gaudeamu a já chytrá jsem se musela na ten jeden den vracet zpátky do Ostravy, když jsem vlastně nemusela. No jo bylo sice vízo, ale kdyby to byly jen 4 vyučovací hodiny tak bych to jistě obrečela, ale při naší smůle jsme tam byli od 7°° do 14:15. Šílené!