Poprvé, na tomto blogu, jsem se rozhodla napsat recenzi na film. Chtěla jsem začít už s filmem 50 odstínů šedí, ale po zjištění, že tyto recenze kolují všude jsem od toho upustila (stejně bych asi měla podobné názory jako ostatní), malá ryba ve velkém rybníku. Každopádně, ale přicházím s recenzí na film inspirován povídkou od E. A. Poa. Mistr hororu, to už samo o sobě řká, že to musí mít úroveň.
Jediná věc co mě na tomhle irituje je český překlad názvu "Podivný experiment". Opravdu nepochopím, proč musí češi komolit názvy skoro u většiny filmů, které přicházejí do kin. Kdybych si měla za sebe vybrat tak bych šla raději na film, který by měl název "Ústav Stonehearst", myslím, že to více vypovídá i o tom o čem film bude.
Ale dost už o názvu, recenzuji tady přece film. "může obsahovat spoilery"

Trailer
Jediné čeho lituji je, že jsem na tenhle film nebyla v kině i když jsem měla tu možnost. Ale což, doma na velké telce v noci to byl skoro stejně účinný efekt, jako v kině. Dokonce jsem měla i lepší a levnější občerstvení :)
Film je o mladém psychiatrovi, kterému do úspěšně dokončeného lékařského titulu, schází atestace (či-li klinická praxe). Ještě na studiích, jim předváděli vyvolané záchvaty u nemocných lidí, kde se zamiloval do krásné Elizy, o které byl skálopevně přesvědčený, že není šílená. Vyrazil proto pro ní do Ústavu Stonehearst, pod zástěrkou výkonu klinické praxe. Hned po svém příjezdu, ale narazí na problém. Zjistí, že krátce pred jeho příjezdem byl v ústavu převrat a nemocní pacienti převzali kontrolu nad ústavem a doktory, dozorce i sestry zavřeli do cel. Mladý doktor se snaží přijít na to co tzv. "lékaře-vůdce" trápí aby ho tak mohl vyléčit a příčetné lidi mohl osvobodit z cel. Pomáhá mu Eliza, která se na začátku zdála trochu podezřívavá a nepříčetná. Když je silvestr a blázni oslavují příchod roku 1900, pokusí se je mlady psychhiatr přemoci, ale vše se neočekávaně zvrtne...
Pokud Vás to zaujalo, tak se na to dodívejte, snad byste mě mohli nařknout, že jsem vyžvanila všechno :D
Moje pocity z toho byly dost smíšené. Jako vždy jsem všem postavám radila co mají udělat a co naopak dělat nemají, ale nikdy neposlechli. Taky mě naštvalo, když jeden z šílenců přezil, když na něho napadalo snad 100kg uhlí, nevím jestli je to možné přežít, ale doufala jsem že je po něm, byl to takový sviňák. Dost na mě zapůsobilo prostředí psyciatrického ústavu. V jednu dobu jsem dokonce fandila i těm šílencům, protože se mi zdálo, že ve svých léčbách jsou daleko více úspěšnější a lidštější než jejich původní lékaři, kteří se uchylovali k hrůzným metodám. Dost mě zaskočil, ale i pobavil konec filmu (škoda, že nemůžu říct co se stalo :P).
Dokonce i herecké obsazení stálo za to a nezklamal ani můj oblíbenec Ben Kingsley, kterého považuji za skvělého herce :)



To zní zajímavě :D Ale já bych se u toho určitě strašně bála