
Mnoho povyku pro nic
18. února 2015 v 15:05 | On my mind
Komentáře
PROSIM? Copak jsem někdy řekla, že to dělá jejich život bezcennější? Myslíš, že v tom nepoznám, na co narážíš? Kámo, tady ses hodně spletla a laskavě přestaň dělat ze mě to, co vůbec nejsem, ano?
Řekla jsem, že moje zvířata jsou denní rutinou? Holka, laskavě, jdi do prdele, protože stojíš na opravdu, ale opravdu tenkém ledě. A laskavě se nesnaž dělat sebe lepší na úkor cizích. Ještě k tomu, když se k tomu mohou na krásně dostat.
Očividně mě neznáš, tak laskavě nedávej za příklad to, co jsem řekla a nepřekrucuj to k obrazu svému, abys z toho vyšla jako ta lepší. Ano? Díky. Ono se ti to s jedním džungarákem totiž říká. ;-)
Kdybys jich odchovala tolik, vrazila do nich tolik peněz, věnovala jim tolik času a ano - o všechny se starala jako o vlastní děti (což já tak dělám), mluvila bys jinak. Můj postoj se nedá srovnávat s někým, kdo má jednoho křečka. Já jsem úplně někde jinde. A mimo jiné, na smrt (PŘIROZENOU!!) si zvyknout musíš, protože jejich život neprodloužíš. Nebo snad čekáš, že tu s tebou budou třeba i tvý rodiče navěky? Těžko. Přemýšlej a pak suď, ano? Nevíš co kecáš a urážíš někoho, koho neznáš. A neznáš můj vztah ke zvířatům. A jestliže se chceš navážet do téhle mé části života, tak prosím, ale udělej to osobně, ať si můžeme hezky popovídat.
Sorry, toho džungaráka beru zpět. Zmátl mě první komentář.
Což pak samozřejmě nabízí skutečnost, že ta klec je sakra mrňavá. A mimo jiné, já bych tedy do svých zvířat, o která mi tak jde, něco, co je lepené medem a plné barviv fakt necpala.
Je to moc hezký a citový článek a promluvil mi z duše. Já velice miluji zvířátka (teď momentálně ale žádné nemám) a také by mne zasáhlo, kdyby mi nějaké umřelo. Já vím, že je to běh života, ale stejně to bolí. U tebe to dobře dopadlo. To videjko je roztomilé. :-)
[2]: Rozhodně jsem tě nechtěla soudit ani nijak ponižovat. Neříkám, že si to myslela ta, že je to rutina. Já jsem jen uvedla jednu myšlenku, kterou jsem později rozvedla. Je pravda, že je to běžné, že jak lidé tak zvířata odcházejí, někteří jsou seznámeni s přítomností smrti a berou to, jak to jen říct, více s klidem, že to vypadá, že je to něco na co si zvykli. Ale mě zasahuje i přirozená smrt.
Křečky chovám už asi od 8let, takže musím oponovat tvému výroku o tom, že nevím o čem mluvím a že jsem měla pouze jednoho křečka, myslím, že bys také neměla soudit pokud mě vůbec neznáš.
[5]: Ok, tohle necháme být. Ale opravdu mi to nedá. Ta klec... Ta je velká jak? Z toho videa to totiž vypadá jako ta nahoře zaoblená mučírna, co se jako klec pro křečky prodává, ale nestačilo by to ani pro jednu myš. Tak se jen tak ptám, když už jsme to tu takhle začaly... A zvířata máme obě rády, tak jim určitě věnujem, co můžem. A jestli se pletu, tak se samozřejmě v pohodě omluvím. Jen mě ta klec opravdu hodně zajímá.
Strašně pěkně jsi to napsala a Julča je ňuník :3



Já měla křečky džungarské, je to vážně roztomilé stvoření, ale ti moji vždy hryzaly :D a křečci, mi vydrželi max 2-3 roky, oni se tak bohužel dožívají