Název: Kalibův zločin
Autor: Karel Václav Rais
Počet stran: 224
Datum 1. vydání: 1892
Žánr: Česká literatura
Konečně si můžu přeškrtnout další knihu na mém seznamu povinné četby. Mlhavě jsem si pamatovala, že jsme jí jednou probírali v hodinách literatury, ale i tak jsem po ní sáhla. Bohužel, když jsem byla v polovině, stihl mi kamarád vykecat jak to vlastně skončí. Ale teď už jenom jásám, že jsem jí přečetla za dva dny a už musím chvátat do knihovny pro další! (může obsahovat spoilery)

První dojem?
Jak jsem již psala, knihu jsem si trochu vybavovala ze školy a proto jsem si jí taky vybrala. Dostala jsem vypůjčeno celkem salátové vydání a celkem jsem se bála, že když venku trochu foukne vítr, že mi nějaká stránka uletí. Ale kupodivu, držela dobře. Prvních 100 stran jsem pořád neměla páru o co vlastně jde a jaká je pointa. Úvod do děje byl celkem zmatený a alespoň 150 stran jsem si ujasňovala kdo je kdo.
O čem to teda bylo?
V rodině Kalibových se stane neštěstí a zemře jim matka. Otec ztrápeně rozdává majetek nebožky svým třem dětem (dvě dcery a syn Vojta). Dcera Nána se po celou dobu hádá se svým švagrem Smržem o všechny věci, skoro jakoby je ani nezajímalo, že jim před časem zemřel příbuzný. Jediný Vojta si po mamince nechal jen šátek. Po pohřbu se starý Kaliba uchyloval s dcerou Nánou k tomu, že Vojtovi předhazovali, že by si měl někoho najít, ať má s kým hospodařit na statku. Švagr Smrž ho vede do Vizovic, kde žije krásná a mladá Karla, která by prej měla o Vojtu zájem. Chodí za ní nějakou dobu, mají se k sobě a vypadá to nadějně. Vezmou se a Vojta si k sobě nastěhuje Karlu a její maminku (tchýně). Vojta je šťasten, ale rodinná idylka byrzy vyprchává. Tchýně pořád kdekoho pomlouvá, pořád má nějaké problémy (upřímně, chtěla jsem jí jednu vlepit...) do toho se Karla začíná chovat odtažitě, je protivná a prostě taková povaha, že byste jí taky museli jednu střelit (osobně jsem se u knihy dost nervovala). Tchýně Vojtovi neustále vyčítá, že ony s Karlou dřou na statku a on jim nic nekupuje a ona jim prý dává všechen svůj důchod, o který se později soudí se švagrem a jelikož prohraje je nucena zaplatit veškeré soudní výlohy. Okamžitě přiřkne Vojtovi ať to zaplatí. Vojta se na ní rozkřičí, že proč by to měl platit (měl vlastně pravdu, pořád jenom rozhazovala a on aby platil). Jejich spory vrcholily až se Karle narodilo dítě. Vojta doufal, že teď bude všechno jiné a že se Karla změní a budou štastni, ale tak se nestalo. Karla mu ani dítě dát pochovat nechtěla a čím dál více se ho stranila a byla na něho jedovatá. Karlina matka po čase přišla na to, že Karla má dítě s někým jiným a s Vojtou je jen kvůli zajištění. Neřeknou mu to a mají potutelnou radost z toho jak to krásně vymyslely. S narůstajcími spory začíná být Vojta agresivní a svou ženu uhodí. Obě se seberou a ze stavení odejdou, Karla podává žádost o rozvod a žaluje Vojtu za to že jí bije. Vojta jde na 4 týdny do vězení. Ve vězení má stále naivní naději, že na něj doma čeká Karla s miminkem a že vše bude zase jako to bývalo. Když je propuštěn a vrací se domů k rodině, narazí tam na vojáka a okamžitě pochopí, proč se k němu celou tu dobu Karla chovala tak odtažitě a hnusně. Byl to otec jejího dítěte. Vrazil do světnice a chtěl onoho vojáka zabít. Karla před něj skočila a lamentovala rukama aby to nedělal, ale Vojta jí v záchvatu vzteku uhodil motykou, Karla upadla a krvácela, voják utekl pryč. Karla umírá, Vojta se psychicky hroutí a týden po ní umírá také.
Jaké bylo zpracování?
Byla to jedna z těch knih, kde se popisuje příroda a nekonečné množství detailů, ale i přesto to mělo zajímavý příběh, ale až po jeho pochopení. Autor krásně vylíčil tuhle těžkou životní situaci, tak že se cítíte jakoby jste tam byli.
Závěr
Tohle je přesně ten typ knih, u kterých mě děj opravdu pohltí, že soucítím s hlavním hrdinou, jsem schopna komentovat situace. Některé knihy mají plytké děje, prakticky o ničem, prostě že si jen přečtete, pokývete hlavou jakože "Dobrý" ale nic víc.
Na co se můžete těšit příště?
V plánu mám Revizora od Gogola, ale moje plány se rychle mění a za den to může být zase něco jiného! Začínám zase nějak hodně číst a musím se snažit abych si z blogu neudělala knižní blog, takže asi budu házet týdenní odstupy, samozřejmě podle toho kolik toho stihnu přečíst.


