Duben 2015


TRINITY edm

26. dubna 2015 v 21:25 On my mind

Z pátku na sobotu od 19:30 do 06:00. Musím říct, že s mojí účastí na koncertech, která se rovná celkem 4 koncertům, byl tohle můj největší zážitek v životě! Vzhledem k tomu, že jsem velký antitalent na improvizaci a natož na tohle tancování, tak se našli i lidi, kteří byli úplně mimo a byli rádi, že se alespoň houpají. Docela dlouho jsem svého bratra přemlouvala ať jde se mnou, když už má tuhle hudbu taky rád, ale pořád říkal, že ne, ale nakonec mě zachránila jeho přítelkyně, která by ráda šla, a ta spolu přijeli a šli jsme. U vstupu mě obrali o skoro litr pití a nefungovala na ně bohužel ani "výmluva", že to mám na zapití prášků :D dobře nevyšlo, tak jsem před ní alespoň polovinu té flašky vypila (no přece jim to tam nenechám)... Po tom co jsme se dostali do sálu začal bratr litovat, že jsme se nešli ještě předtím připít a dostal depku. Koupili jsme si pití raději všichni, depka nás opustila a do rána to byla jenom zábava. Sice se tam na mě jeden týpek, který měl prý slečku v Anglii, děsně lepil, Jana ho odháněla pohledem a já jsem mu nakonec jednu pleskla. No debílek.

Celkem mě ale zklamalo, že na facebooku slibovalo účast více než tisíc lidí a přišlo jich ani ne 300. Já být vystupujccím tak by mě to celkem mrzelo, ale i přestože jich tam nebylo hodně, tak jsem si to užila na maximum. Přišli jsme v 5 ráno a hned zalehli do postele. Krásně jsem se vzbudila ve 12 na oběd s bolestí v krku a naprostou neschopností mluvit, ale to je jen minimální cena :)

Shredded

23. dubna 2015 v 21:02 All

Jojo dnešní den jsem už nějak zasvětila sportu. Sebrala jsem brusle a batoh, sedla na bus a jela na brusle. Jelikož je teprve začátek sezóny, alespoň té mojí, tak jsem tomu dneska dala jen nějakých 7 kilometrů. Jen 7? No ano, můj osobní rekord je 16km, ale to byl podzim a kondička byla tím pádem lepší. I když myslím, že bych dala víc nebýt toho protivného větru, který hrál proti mě. Dal mi více zabrat než délka trasy. Bruslení mě opravdu baví a je to fajn způsob jak trávit čas a dělat u toho něco pro sebe. Pro mě ale toto není řešení na každý den, ale jen tak jednou nebo 2x týdně. V tom nejbližším okolí se nenacházejí žádné in-line stezky nebo cyklostezky a proto musím dojíždět. Nejprve jsem měla v plánu chodit do Komenského sadů, ale po tom co jsem tam jezdila mezi davy jsem to vzdala a dnes jsem jela na nové místo, Antošovice. Je tam vystavěna cyklo/in-line stezka... No jezdí se tam opravdu bezvadně, i když jsem si zase užila, když jsem tam byla poprvé, s tím abych to tam našla a popřípadě se nezttrapnila jako vždy.

Na bruslích potkávám rozhodně hodně zajímavých lidí, minule v Sadech jsem potkala kluka co měl vlasy nabarveny na růžovo, pána co se v 16 stupních opaloval na lavičce a mini psy na nevidielném provázku u kterých trnete hruzou, jestli je nebo není na vodítku abyste ho náhodou nesmetli a s ním i sebe. Jako vždy se ale najdou debílkové, kteří na vás něco pokřikují, jako právě dneska. Jela naproti mě banda kluků na kole a když projížděli kolem mě dělali neskutečný povyk a výskali a nevím co ještě, pro takové případy mám sluchátka. Jelikož jsem si sebou musela brát litr pití a jiné kravinky tak se mi můj alespoň dvoukilový batoh stal velkou přítěží a už ve 3/4 cesty jsem byla totálně KO. Při příjezdu k lavičce jsem zjistila, že mi za 12 minut jede autobus, tak jsem si řekla, že to ještě stihnu. Rychle jsem si sundala brusle a promočené ponožky, oblékla boty a "rychlým" krokem jsem se vydala na zastávku. Můj krok po slezení z bruslí byl, ale kachní jak jsem neuměla chodit. Snažila jsem se spěchat, ale pak jsem to vzdala, když jsem nebyla ještě ani ve 1/4 cesty zpět a měla jsem už jen 3 minuty. Utábořila jsem se na břehu jezera, kde jsem si konečně trochu odpočinula. Pak jsem další autobus zase stíhala jen tak tak. Naštěstí si ke mě nikdo nesedl (to bude asi těma zpocenýma ponožkama v bruslích). Nakonce jsem jela autobusem domů s mamkou, která si ani nevšimla, že v něm sedím (je to minibus, takže bych čekala, že to zaregistruje).

Bruslení můžu určitě doporučit! Formuje zadek a nožky, prostě přesně to co potřebuju. I když si nejsem tak jistá. V autobuse jsem jela s jednou slečnou, která je o něco mladší než já (asi o 2 roky) a když jsem viděla její stehna a lýtka, tak jsem si svoje nožky musela pochválit.
Takže pokud máte brusle, tak vyražte rychle ven!! :)

HappyEnding

22. dubna 2015 v 18:16 All
Fanoušci amerických seriálů mezi které patří také Once Upon a Time určitě vědí kam tímhle mířím. Pokud ne tak OUT je seriál, který se věnuje seriálovému zpracování pohádek jako je Sněhurka, Červená Karkulka, Frozen a další. Proplétají se tam životy takzvaných Hrdinů a Padouchů. Je to jednoduché Hrdinové mají svůj happy-ending, kdežto Padouchové ho chtějí, ale myslí si, že ho nemají kvůli Hrdinum a tak hledají Autora aby přepsal jejich příběhy a dal jim šťastné konce.

Ale dnes se nechci věnovat žádnému seriálu, ale významu šťastného konce a co si pod tím představuju já anebo i vy. Takže pokud vás zajímá jak rozmanité šťastné konce jsou tak si článek přečtěte a určitě mi napište do komentářů jak na tom jste vy a šťastné konce :)

Top 10 divností

21. dubna 2015 v 5:12 On my mind

Určitě jste zaznamenali, že na blozích kolují všemožné -30 day challenge- nebo různě tématicky zaměřené tzv. -TAGS- . Ano dnes i já s něčím takovým přicházím. Jen jsem si to trochu modifikovala, 30 dní to trvat nebude, jedná se jen o jednorázovku, ve které jsem si vymyslela (nebo to už možná někoho napadlo) "Top 10 nejdivnějších věcí na mě". Méně než deset by ani nemělo smysl dělat, otázkou však zůstává jestli jsem dostatečně divná alespoň na 10. Je to trochu něco jako -30 faktů o mě-, jen jsem vytáhla ty nejdivnější. Uvažovala jsem i nad názvem -FUN FACTS-, ale zase tak vtipná nejsem. No tak jdeme na to.

  1. Neumím říct své celé jméno v pořadí Jméno/Příjmení.
  2. Bojím se tmy a skříní otevřených v noci (né že bych se bála, že na mě vyskočí příšerka, jen z toho nemám dobrý pocit.).
  3. V létě nenechávám přes noc otevřené okno dokořán, bojím se zlodějů.
  4. Jsem "puntičkář" dokonce i v nepořádku musím mít vše perfektní.
  5. Pořád mám dětské povlečení (Snoopy a Krtek) - jsou to moji miláčci.
  6. Mám úchylku na plyšáky ovcí a mám i sbírku (jsou praktické, mnohé jsou plyšáci/polštář)
  7. Pamatuji si své rodné číslo (každý den ho používám při přihlášení do školního systému známek, i když trochu pozměněné, ale originál umím taky.)
  8. Mám nad pravým okem vystouplé znamínko pleťové barvy, kvůli kterému si ze mě na 1. stupni ZŠ utahovali a dnes když mám možnost nechat si ho odstranit tak si ho chci nechat. Je prostě moje a dělá mě to odlišnou.
  9. Na vysokou chci na dva obory, které si nejsou ani trochu podobné (žurnalistika nebo informační technologie).
  10. Chci maturovat z matematiky.

JacksGap

19. dubna 2015 v 13:40 On my mind

Určitě znáte známé youtubery Jacka a Finna Harriese. Ne? Tak pro přiblížení, jsou to dvojčata, pocházejí z Anglie a založili si kanál na Youtube, kde sdělují světu své myšlenky a později dělají úžasná videa z cest, které podnikají. Důvod proč o nich dnes píšu je ten, že já sama se za nedlouho chystám jet na dovolenou do Říma. Navštívila jsem hodně cizích zemí, ale tohle je pro mě opravdu zvláštní a jiné, Řím bylo město, kde jsem se vždy chtěla podívat a o kterém toho vím snad více než o sobě :D Zkrátka není nic co bych si mohla přivést na památku. Plánuju nakoupit magnetky a další hrníček do sbírky, určitě budu hodně fotit, ale to hlavní je, že si chci natočit fenomenální video. A tím se zase dostávám zpět k JacksGap. Jejich videa z cest jsou pro mě jakýmsi zdrojem inspirací jak si vlastně udělat vlastní video z cesty, co v něm mít aby to bylo zajímavé. Nejsem zrovna expert na vlogy ve kterých bych měla být hlavní postavou, která má zaujmout diváka, už jen protože nikdy nevím co říct a z konečného materiálu 15 minut je po sestříhání minuta a půl. Ale co by mě opravdu bavilo je natočit cestu, památky a udělat k tomu nějaký komentář. Podle toho jak už to mám teď naplánováno tak s tou kamerou budu snad i spát... Nechci aby mi cokoliv podstatného uniklo, ale co je to podstatné? To chytám právě z jejich videí.

Jejich kanál znám už opravdu dlouho, sledovala jsem ho pravidelně, ale pak jsem bohužel nějak přestala. Dostala jsem se k tomu znovu nedávano a v rekordním čase jsem dohnala svůj deficit. Také jsem video chtěla původně natočit v angličtině, aby se na to mohl podívat i širší okruh lidí s tím, že bych přidala české titulky, ale po delším hloubání to přeče jen udělám ve svém rodném jazyce. Už jen protože to bude má velká vzpomínka a ne nemyslím si, že bych za pár let zapomněla anglicky, ale budu to chtít ukázat rodině, která angličtině moc neholduje a titulky by je jen odrazovaly. Možná přidám anglické, byl by to celkem fajn kompromis.

Také jsem původně plánovala jen jedno video o 20 minutách, ale podle množství mých nápadů to nebude možné. A tady jsem si zase vzala příklad z JacksGap a jejich série The Rickshaw Run, takže své videa rozdělím na několik částí a udělám z toho takový mini týdeník.

Odjíždím už za 16 dní na 7 krásných dní. Nevím kolik dílů vlastně udělám, ale snad byste se na první díl mohli těšit už nějak kolem 18.5.2015 (teda v případě, že vás to bude zajímat).

JacksGap kanál na youtube.

Pokud kluky neznáte, doporučuji se na jejich videa podívat, opravdu mají něco do sebe a pro mě jsou opravdu úžasní :)

Nevěřím, ale vím

14. dubna 2015 v 17:18 On my mind
*Jsem ateista*? Ale dá se to tak opravdu nazvat? V jednom z dávnějších článku jsem slibovala, že někdy v budoucnu napíši článek o mém postoji k náboženství. Neřekla bych zrovna, že jsem ateista neboť to by znamenalo, že v Boha nevěřím, v Boha jsem schopna věřit, ale jsem schopna věřit i v jiné bohy a jejich náboženství. Kupříkladu Buddhismus by byl pro mne ideální, protože tam bych byla schopna věřit i v jeho představidele, Buddhu. Mým problémem bude to, že nedokážu věřit v "církev svatou". S ohledem na její historii ji prostě musím odsuzovat. Připadá mi, že to tenkrát bylo dost velké vymývání mozků, skoro jako v některých sektách, lidé se hnali do válek jen kvůli církvi, věřící lidé měli strach z neznámého a byli využíváni k likvidaci "zla". Lidé vedli války a plenily starodávné civilizace ve jménu Božím, ale mám pocit, že tohle by Bůh nechtěl a snad to ani nikde nehlásal. Je to jako by dnes vrah u soudu řekl "Jo zabil jsem ho, ale dělal jsem to v jen a jen dobrém úmyslu". Když nám jednou pouštěli v dějepisu film o zániku Aztécké civilizace pod vedením dobyvatele Hernána Cortéze, měla jsem namále abych ze třídy neodešla. Každá druhá věta začínala "Ve jménu Božím ..." a celý film byl v podstatě o tom jak byli křesťané pohoršeni tím, že Aztékové jsou schopni věřit ve více bohů a ještě, že ke všemu nemají lidské podoby nýbrž zvířecí. Považovali Aztéky za pohany a rouhače a kvůli tomu zničili jednu z neúžasnějších civilizací na světě, a to jen protože podle jejich názoru neexistuje jiný Bůh než ten křesťanský. Prostě žádná schopnost tolerovat jiná náboženství...

Tohle bude asi můj postoj k celé věci. Určitě by se to dalo ještě moc a moc rozvést, ale v další části článku se už chci věnovat něčemu trochu jinému.


Supernatural all around

8. dubna 2015 v 20:21 Art
Můj seriálový svět je velmi široký a rozmanitý. Když se u mě řekne -seriálový veřer- není tím myšleno dva díly seriálů, ale hned alespoň 7. Pokud bych si ale měla vybrat ten nejoblíbenější, který by to byl? Je pravda, že už více než půl roku neskutečně miluji seriál Arrow, ale abych byla sama k sobě upřímná tak nadevše vede seriál -Supernatural- nebo-li -Lovci duchů-. Nevím proč, ale pokaždé, když si to řeknu česky, vybaví se mi starý film -Krotitelé duchů- (mimochodem taky báječný).

Let's do some review...

Inspirace | Kam s tím?

4. dubna 2015 v 15:25 All
Dneska sem hodím takový trochu inspirační článek :) Nikde jsem si to nevygooglila, ale napadlo mě to zcela samotnou, ale určitě mnoho lidí přede mnou ten nápad taky mělo. Zkrátka a dobře, pokud jste takový nápad ještě neměli, tak se můžete nechat inspirovat. Nejsem ten typ holky, která má tuny líčidel na které si už pořídila patřičný kufřík, ne-li kufr. Moje líčidla se skládají z řasenky, linek, balzámů na rty (nikoliv rtěnek) a z nejakého toho zbytkového make-upu, který mi přistane, když mamka dostane nový balíček z kosmetikou. Ačkoliv toho mám málo, pořád se mi to někde válí, pořádně to nemá svoje místo a zbytečně to překáží! To mě dneska donutilo vyrobit si nějakou "krabičku" spíše tedy vaničku, do které bych tyhle ty blbosti mohla strkat.

Takto to vypadá! V celém článku návod ;) (né že byste ho snad potřebovali)

Místy přeháňky

1. dubna 2015 v 17:33 All
Zdá se mi to jako příhodný název pro článek, ale nemusíte se bát, že tady budu celou dobu látořit o tom jaké je venku počasí! Snad jen na začátku. Klasicky si postěžuji jaké to je teď venku, dnešek je opravdu nejpodivnější vzhledem k tomu, že je apríl, mám vždy pocit, že i to počasí si ze mě utahuje, slunce, déšť a kroupy. Jedním velkým kroupem jsem dostala do hlavy, tak snad mi nezpůsobil žádnou mentální újmu :D


Venku to vypadalo tak nádherně, že jsem si nemohla odpustit udělat si fotku! Byla i chvilkouvá pauza od kroupů...