Leden 2016

Vyhrála jsem iPhone

28. ledna 2016 v 18:01 All dreams can come true
Jak už jste asi pochopili z nadpisu, VYHRÁLA JSEM MOBIL!!!! Pro ty co nevědí, na podzim jsem se účastnila soutěže v anglickém časopise známém jako Bridge, kde cílem bylo natočit rozhovor s někým, kdo není čech. O interview jsem poprosila španělku Carmen, američana Nathana a slovenku Julču a jejich odpovědi týkajcích se ČR jsem sestříhala do videa s délkou 2:30 min. Bylo to celkem hardcore, protože jeden rozhovor trval i víc než pět minut a ještě jsem musela natočit úvod a s tím vším se vejí to max. 3 minut. No zvládla jsem to elegantně, video jsem publikovala a odkaz poslala do soutěže. Nejprve jsem se sekla s měsícem vyhlášení výsledků a když se pmalu blížil termín vyhodnocení, byla jsem dost nervózní a raději jsem si říkala, že to určitě nemůžu vyhrát, abych byla pak méně zklamaná, kdyby to opravdu nevyšlo. Docela dost jsem si přála vyhrát, jelikož můj starý mobil pomalu, ale jistě vypovídal službu a na nový jsem prostě neměla a k tomu se ještě blížily Vánoce. Nakonec se ale moje obavy rozpustily a dosáhla jsem prvního místa! Mobil byl už prakticky v kapse, ale to jsem ještě nevěděla, že na něj budu ještě více jak měsíc čekat a začaly další obavy. Obavy o to, že to třeba byl jen fór, a že jsem vlastně nic nevyhrála, že to nepříjde, i když mi teda slibovali, že do Vánoc to určitě bude. Bylo po Vánocích a mobil pořád nikde. Z nadšení jsem si samozřejmě koupila i obaly, které přišly z Honkongu dřív než mobil z Prahy... Nakonec jsem se teda nervla (po dloooooouhém přemlouvání rodinou a přátely) a napsala do redakce toho časopisu. Pán, který mi odepisoval mi napsal, že výhry odesílají tento týden a ještě mi poděkoval za dotaz. Odepsal mi v pondělí 18.1. a ve středu 20.1. mi učitelka angličtiny donesla nadšeně krabičku s mobilem. Ale tady nastal další problém, jelikož na krabičce na mě čekal nápis iPhone 5S. Proč to je problém? Protože jsem měla vyhrát 4S, bylo to vytištěno v časopisu a byla to cena o kterou se soutěžilo. Né že by mi nějak vadilo vyhrát něco lepšího :D , ale já už byla tak akčí a nakoupila si obaly na 4S, které jsou mi teď dost k prdu. No samozřejmě jsem to už napravila a na eBay utratila za nové obaly.

Abych to tak shrnula, jsem opravdu ráda, že jsem vyhrála, už jen protože jsem nikdy v životě nic nevyhrála, ani nějakou malou blbůstku. Jsem opravdu maximálně spokojená, jen jediné co bych tomu vytkla je, že DPO neudělal aplikaci jízdních řádů na iOS! A to samé vývojáři Strava.cz ... No ale to bych raději vytkla vývojářům než telefonu. Jak vypadá popisovat nebudu (viz obrázek). Co se mi hodně zalíbilo byla aplikace "Připomínky", která funguje v podstatě jako každá jiná aplikace, ale co si pamatuju, tak na Android jsem nikdy nesehnala nějakou co by mi fakt vyhovovala, ale tahle má všechno :)

To bude ode mě k tomuhle všechno. A pokud se neúčastníte soutěží, protože si myslíte, že je stejně nemůžete vyhrát, tak okamžitě běžte do všech soutěží co najdete, protože můžete vyhrát! (jenom o tom nevíte ;) )


Já a Vánoce aneb co jsem dostala...

16. ledna 2016 v 20:25 On my mind
Dříve než se dostaneme k tomu co jsem našla pod stromečkem, bych se ráda podělila o celý Štědrý den, ne jen o dárečky. Jako první věc co tradičně děláme na Vánoce je společná snídaně (přes rok to nebývá zvykem). Vánočka, marmeláda a kakao. Nechápu mamku jak může pít hořké kakao!? Já sice na kakao nejsem moc zvyklá, ale pila bych jedině originál Granko. Jak už je u nás dalším zvykem, chodíme společně pěšky na hřbitov. Je to fajn procházka a prostě tradice. Jelikož chceme všichni vidět zlaté prasátko, tak nejíme do večeře nic. Letos jsem ho neviděla, alespoň né tak úplně. Kolem čtyř hodin jsem stlačila rohlík s pomazánkou. Zlaté prase teda nikde, ale v zrcadle jsem jedno našla! Kolem šesti přišla na řadu večeře a skvělá hrachovka a přírodní kapr. Původně jíme obalovaného, ale minulý rok jsem chtěla přírodního a chytil se, takže se to stane tradicí :D Po večeři klasicky umýt nádobí a čekat až příjde Ježíšek. Letos jsem se u stromečku cítila jako by nám bylo s Vojtou zase 10, jelikož pod stromkem byla hooooooora dárků. Nevím jestli znáte reklamu na Muler mix s tím "mluvícím" pejskem a slavnou větou "TO NENÍ PRO PEJSKY". Já a Vojta z toho máme vždycky srandu, a tak mě napadlo, že místo jmenovky "Vojta" udělám jmenovku "To není pro pejsky". Přislo mi to jako super nápad, tak jsem to napsala i na dárky pro Vojtu, které po mě chtěla mamka abych je zabalila. Bohužel mého bratra to napadlo taky, a tak se nám pod stromkem ocitla hora dárků, která nebyla pro pejsky :D menší chaos.

Tak tolik k té části před rozbalováním dárků. Dárky čekají v celém článku :)

Novoroční předsevzetí

13. ledna 2016 v 20:15 On my mind
Zhubnu. Přiberu. Budu se více učit. Už se budu připravovat na maturitu. Najdu si lásku. Budu cvičit. Budu žít zdravě. Budu jíst zdravě. Chci více číst. Budu chodit více na výlety. Atd atd atd... Ne tohle nejsou moje předsevzetí a taky nikdy nebudou, protože já o sobě alespoň vím, že jsem lenoch diamantového řádu, či že nejvyšší třídy. Předsevzetí si nedávám, protože se vším můžu začít už během roku a nepotřebuju na to Nový Rok. Stejně u předsevzetí většina lidí vydrží jen pár týdnů, nedejbože dnů (můj případ). Ale co takhle si nějaké předsevzetí dát!? Přece jen už není Nový Rok, kdy je ten správný čas na předsevzetí, které nebudu dodržovat, ale dnes se mi stalo něco, co mě přinutilo celkem se zamyslet.

Co že to vlastně bylo? Ráno jsem trávila jako každou jinou středu, usínáním a lelkováním v semináři ze zeměpisu. Ne, kecám. Vyjímečně jsem vyplňovala cvičné testy FCE, ale to nemění nic na tom, že byl zemák. Nicméně, přišel mi mail od táty, kde se mě ptal, jestli ještě budu psát články na blog, že by si rád přečetl něco nového. Anoooo, byla jsem celkem udivená, že můj táta čte můj blog. Do této chvíle jsem svůj blog měla za mrtvý, nápady na články byly, ale můj diamantový řád v lenošství prostě vedl a blog jsem chtěla zrušit. Každopádně mě ale dost potěšilo, že alespoň někoho moje články zajímají, a že má cenu v tomhle pokračovat. Takže moje "novoroční předsevzetí" bude to, že se tomuhle blogu začnu zase věnovat! Teď už je mi celkem jasné, že to nedělám pro sebe, ale pro Vás co tenhle blog čtete. Takže táto, pokud tohle čteš, tak jsi zachránil tenhle blog. A pokud to čtete i vy kdo nejste můj táta, tak za tenhle článek a za mnohé následujcí vděčíte tátovi.