21. srpna 2016 v 15:43
|
Tak jsme to konečně udělaly! Konečně jsme s kámoškou Sandrou vyrazily na výlet na zámek Lednice! Na tenhle výlet jsme se domlouvaly už dlouhy, pak na něj i zapomněly, původní plán byl jet v červenci, to ale očividně nevyšlo a vyšlo nám to až 20. srpna. Těšila jsem se celý týden až na jednu věc... mělo být děsné vedro! Pořád jsem si říkala, že se to v průběhu týdne změní a třeba nebude tak horko a bude to třeba příjemných 22-24°C, ale nějak to nevyšlo a jeli jsme do 29°C vedra (podle Sandry prý pěkné počasí :D ). Vstávaly jsme už v 5 abychom se stihly dostat na nádraží na 7 hodin. Jelikož bydlím v totální dupě, kde autobus jezdí jen aby se neřeklo, tak jsem musela jít kus pěšky, svézt se kousek a zase pěšky, protože nic nejede. Aspoň jsem se zahřála. Na nádraží mě už čekala Sandra a mohly jsme vyrazit na skoro dvouhodinovou cestu do Břeclavi.

V Břeclavi na nás čekal tenhle cool motoráček "Hurvínek", který je v létě nasazen na jízdu do Lednice, na místo obyčejného osobáčku. No ale světe div se, ani my "železničáři" nemáme tenhle vláček for free, ale musela jsem zaplatit POLOVINU jízdenky, což bylo 22,- kč (no prostě prajzak). Poté co jsme se dodrkotali až do Lednice, jsem měla od mamky za úkol najít drogerii Rossman, upřímně jsem se ani nesnažila, protože v dědině, kde jsou rádi, že mají nějakou no name drogerii, Rossman určo nebude. Vydaly jsme se tedy s minidavem směrem k zámku. Prioritou byl nedříve záchod, který bohužel nebyl zadarmo. Když jsme se na něj dostali, nepřestávali mi lidé bušit na kabinku. No to jsem přehnala, oni se ani neobtěžovali klepat, ale rovnou lomcovat klikou! Jako pardon, ale zaklepat na zavřené dveře je to nejmenší a né začít hned lomcovat dveřmi. Kdyby to byl jeden člověk, ale né celá fronta, protože co kdyby náhodou ten vepředu nezalomcoval s tou klikou správně. Prioritou číslo dvě bylo koupit vstupenky. Bylo 10 hodin a tak jsme myslely, že se na prohlídku dostaneme tak 10:30, ale po tom co jsme si vystály frontu a dostaly vstupenky, jsme se dověděly, že příjdeme na řadu až v 11:45. Toho času jsme využily k prozkoumání přilehlých zámeckých zahrad.

Co se mi na zahradách nejvíce líbilo, bylo to, že byly obrovské, krásné a hlavně zadarmo! Nevím jestli to taky sledujete, ale kolikrát se stává, že přijedete někde k hradu nebo zámku a chcete se do takových zahrad jít kouknout. Kolikrát jsou i menší a né tak pěkné, ale jsou ohrazeny plotem a u jediného vlezu stojí někdo, kdo vybírá vstupné. Tady nic takového nebylo a do zahrad mohl přijít kdokoliv, na procházku, na piknik nebo jen tak posedět na lavičce. Chodili tam i pejskaři, což se jen tak nevidí. Všude bylo spoustu pěkných záhonů s květinami, anglické trávníky, krásně zastřižené buksusy a živé ploty a spoustu kašen, ale hlavné jim sem tam rostly palmy, ze kterých měla Sandra obrovskou radost a snad každou si musela vyfotit :D Mě hodně zaujal růžový domek se zimní zahrádkou, kde byly samé exotické rostliny jako palmy, kaktusy, atd... Na pohled vypadal úplně úžasně, jakoby v něm ani nikdo nebydlel a byl vydán napospas rostlinám. Chtěly jsme se ještě dostat i k minaretu, který v zahradách byl, ale už nám zbývalo málo času, takže bychom to k němu nestihly.

Ale co jsme stíhaly perfektně bylo udělat si nějaké ty selfie :D když už tu selfie tyč mám a foťák nebo mobil bych snad nikomu ani nesvěřila, tak je to skvělý pomocník! Ta fotka pod palmou byla prostě nutnost :D

Konečně byl čas naší prohlídky a my vyrazili. Dost jsem se divila, kolik lidí na ten čas nacpali. Bylo nás neskutečně moc a skoro v každé místnosti jsme se museli mačkat. Moc se mi líbilo, že se v zámku mohlo fotit, někdy se nesmí vůbec a jindy za to chtějí velký peníz a pak v zámku zjistíte, že tam vlastně není co fotit. Ale tady to bylo přesně naopak. Každá místnost přímo překypovala dobovým nábytkem, malbami a zdobením. Opravdu bylo co fotit! Ale zkuste si to v davu mačkajících se lidí. Dokonce byl s námi i jeden starší chlápek, který i přes zákaz dotýkat se vystavených věcí a vůbec čahokoliv, musel omacat úplně všechno. Mramorový krb osahával tak minutu, jakoby mohl z toho kamene číst historii, sahal na stěny, koberce a tapety. Někteří lidé mě opravdu nepřestanou udivovat. No nejvíce jsem se těšila do modrého salónku a modré knihovny (z těchto místností jsou výše dané obrázky). Videla jsem fotku na stránkách zámku a řekla jsem si, že to musím vidět. Modrá, tyrkysová barva jsou moje oblíbené a v téhle kombinaci to bylo neuvěřitelné. Kdybych tam bydlela, tak z těchto dvou pokojů by mě nedostali ani násilím. Knihovna opět nezklamala, nevím jak vy, ale já jsem vždy na zámcích unešená z knihoven. Z obřích knihoven s kazetovými stropy, tisícemi knih, velikým glóbem a s malým posezením na čtení. Tohle je prostě moje a tahle knihovna byla vším (až na ten glóbus), ale ten plně nahradily tyrkysové stěny (které náš děda samozřejmě otlapkal taky). Pak už následovala jen jedna místnost, kde na nás čekal pán s kytarou, no a pak nás čekalo jen ukončení prohlídky. Po prohlídce jsme se Sandrou seděly ještě nějakou chvíli na laviččce a pak vyrazily k minaretu, kde si daly malé občerstvení a hned jsme vyrazily zpět abychom stihly poslední vlak do Břeclavi.
V Břeclavi jsme musely bohužel 2 hodiny čekat než pojede nějaký vlak do Ostravy. Hned u nádraží jsme narazily na cukrárnu, kde jsme zakotvily, daly kafe a limču a pak šli prozkoumat blízké okolí. Po průzkumu jsme skočily do vlaku, kde si k nám přisedli milí tři trenéři házené. Celou cestu jsme lehce podřimovaly a ve 21:00 si gratulovaly, že jsme do Ostravy konečně dojely.
Až na ty davy bylo v Lednici krásně! Všechny ty možnosti co zámek nabízel byly úžasné a nedají se snad ani plně ocenit. Určitě všem doporučuji :)
foto moje Nikon/iPhone
Lidé, kteří lomcují s klikou od záchodu jsou hovádka, vážně! Hezké fotky. V Lednici jsem byl jako dítě mnohokrát. Nejhorší mi stejně na tom všem přišla teplota 29 stupňů a ten krutý fakt, žes musela vstávat v pět ráno. No, jelikož jsem taky z Ovy, tak by mě čekalo to samé. Ble!