Liberec | 70 hours

11. září 2016 v 14:37 |  Fotím

Vítám všechny u nového a možná i očekávaného článku. Tentokrát jsem se i já vydala na nějakou tu dovolenou, i když už tedy v září. Už nějaké ty dva neli tři měsíce jsme plánovali mini dovolenou do Liberce (já, bratr a táta). Několikrát jsme změnili ubytování v hotelu a přiznám se, že za změny můžu já, protože jsem ještě nebyla rozhodnutá na jakou školu půjdu, protože každá začínala jindy. Nakonec jsme došli k datumu 5.9.2016 a ten den jsme vyráželi v 9:03 z Pardubic do Liberce. Cesta měla trvat něco kolem tří hodin. Měla jsem sebou knihu, ale u té jsem v tom vlaku usla. Ano Kláro, jsi správný čtenář! Řekla jsem si stejně, že ten spánek budu na tu dovolenou potřebovat, protože můj otec děsně chrápe a já nejsem schopná tento fakt prostě odignorovat. Po příjezdu jsme nakoupili jízdenky a hned se MHD vydali k hotelu. Hned po nástupu nás kontrolovali revizoři. Dost jsem čuměla, protože za těch 70 hodin co jsme byli v Liberci jsme jeli MHD tak 6x a z toho nás 4x kontrolovali. No alespoň jsme mohli mít ten pocit, že nás za ty peníze alespoň zkontrolovali. Když jsme konečně našli hotel a milý pan recepční nám otevřel dveře, tak jsme nevycházeli z údivu. Dům byl přetvořen na hotel ze staré pekárny, tudíž byl hotel zařízený do takového toho historického stylu s nádechem modernosti. Rychle jsme hodili věci na pokoj a okamžitě jsme zase sedli na tramvaj a nechali se dovézt do Liberecké Zoo!

Do zoo jsem se těšila neskutečně moc, protože je to jediná Zoo v ČR, která chová bílé tygry (po nich se jmenuje i hokejový klub *Bílí tygři Liberec*. Hned u vstupu jsme našli automat na vstupenky, takže jsme nemuseli nikam chodit a mohli jsme je koupit přímo v automatu a dokonce jsme mohli platit kartou. Jediná nevýhoda kterou tahle Zoo má je ta, že je v kopci. Celou dobu jsem měla deprese, že ten kopec, který jsme šli od začátku dolů, budeme muset vylézt zase nahoru, ale nakonec to vlastně nebylo ani tak zlé. Počasí bylo všelijaké, chvíli pršelo a chvíli zase ne. Kluci měli nepromokavé bundy a já blbou mikinu a deštník v tašce, který jsem odmítala vytahovat, takže když začalo pršet, utíkala jsem do pavilonu. V jednom jsme dokonce viděli "tančící" slony. Celou dobu se pohupovali do rytmu, že jsme je nakonec chtěli natočit a přidat do toho nějakou rapovou písničku. V celé Zoo nebyla ani noha, když jsme NÁHODOU někoho potkali, tak to byli vesměs důchdci nebo poláci. Na internetu jsem se dočetla, že v Zoo mají snad i křečky a tak jsem se rozhodla je najít, ale místo nich jsem našla jen morčátka ve výbehu koz, kam jsem samozřejmě vlezla a ty tři kozy co tam byly se zdály být velmi uražené, že se jim nedostává naše pozornost a začaly vyvádět celkem kraviny aby jí upoutaly. No podařilo se. Pak jsme už konečně narazily na ony bílé tygry! První plus bylo, že byli vzhůru a běhali všude možně po výběhu a druhé plus, že měli malé tygříky. Fotili jsme jako šílení! Nakonec jsem nechala i příspěvek na jejich chov.

Po Zoo jsme už šli očíhnout kde budeme vysedávat na večeře a co kde v centru Liberce je a šup do postele. Tu noc jsem spala přesně 2,5 hod. A takto vyspaná do růžova jsem měla jít druhý den na Ještěd...


Na Ještěd jsme vyrazili hned po obědě. Svezli jsme se tramvají do Horního Hanychova a od tama po turistické trase kolem lomu na pláně. Cesta se zdála být OK dokud místy nezačínalo prudké stoupání. V prudkém stoupání jsem měla problém, protože moje nohy a vlastně celé tělo říkalo "já na to kašlu" a kdyby šel někdo za mnou, tak řekne, že jsem ožralá. Tak nějak jsem se doplazila na Pláně Pod Ještědem, kde jsem si musela dát něco k jídlu a rozhodla jsem se pro česnekovou polívku, protože tohle je moje tradiční horské jídlo. Zatím je česnekačka z Lysé Hory nepřekonanou polívkou. Tolik k polívce... Od plání jsme se vydali směle k Ještědu. Před hlavní turistickou trasou jsme s Vojtou narazili na kaluž, ve které se Ještěd krásně odrážel, a tak jsme tam ztvrdli alespoň na 20 minut, ve kterých jsme prostě fotili kaluž. Dále už vedla jen přímá asfaltová cesta na Ještěd, která mi dost připomínala cestu na Praděd. Po konečném výstupu jsme s Vojtou pojedli kradené nektarinky ze snídaně, já se převlékla jen do mikiny (určitě se ta banda německých důchodců musela zhrozit, že jsem si dovolila převléct se) a začala pleskat nějaké ty vrcholové selfie. Pak jsme naskočili na ČD lanovku, protože prostě sleva :D a jeli jsme dolů, na večeři a opět spinkat.

Na další den byl plánovaný výlet do Německa do Motýlího domu...
/Motýlí dům/

Hned ráno jsme skočili na vlak a vydali se do nedalekého německého města Zittau (Žitava), odkud jsme jeli historickým parním vláčkem k Motýlímu domu. Bylp mi ze začátku řečeno, že je to budova, kde létají volně motýli. Už to jen znělo nelákavě, ale to je tím, že to nikdo neumí podat, takže vám vylíčím co to vlastně bylo!

Motýlí dům je jedno velké terárium, které se dělí na dvě části na jednu část, kde se nacházejí terária s různými druhy zvířat jako jsou žabičky, pakobylky, ryby, ještěři a hadi. A druhá část je průchozí prales, kde létají různé druhy motýlů, ale ne takových jaké známe, ale šlechtěných motýlů velkých jako dlaň (velká dlaň).

Jak jsem tomu na začátku moc nevěřila, tak hned po tom co jsem mezi ně vešla, změnila názor, když kolem mě najednou proplachtil obří motýl, který mi v tu ránu připadal jako z prvohor. Kráčeli jsme mezi nimi a já se kolikrát bála, že na jednoho šlápnu nebo že je srazím. Nakonec jsme mezi nimi seděli a oni kolem nás létali, jakoby by jim bylo úplně u zadku, že tam jsme taky. Jeden obří motýl si mi sedl dokonce i do vlasů. Byl to přesně takový ten pocit, kdy chcete ať si na vás sedne, ale když se přiblíží, tak začnete panikařit, že by si na vás opravdu mohl sednout. Dokonce tam měli i malý výběh s opicemi.
Po prohlídce motýlů jsme si řekli, že už je čas jídla a jelikož tam byla i možnost, že se najíme, tak jsme se rozhodli si objednat. Chtěla jsem si dát Camembert s tousty a ještě jsem se ptala otce, že kdybych to náhodou nesnědla, jestli by to snědl za mě. Když nám, ale jídlo přinesli na stůl, postavili přede mě mini sýreček (pokud znáte babybell, tak to bylo podobné) s jedním opečeným toustem. Klukům donesli obdobné porce a dost jsme na to čučeli. Po jídle jsme vyrazili na vláček zpět do Zittau, ale jelikož se otec přehlédl, tak vlak, kterým jsme měli jet, tak vlastně nejel a my na něj museli hodinu čekat. Skvělá příležitost pro čtení (najednou mi tu knihu oba záviděli). V Zittau jsme oběšli centrum a informační centra a opět vyrazili na vlak. Otec to celé opšt vymňouk a zjistili jsme, že vlak, na který se díval, jede jen určité dny v roce. Takže další hodina čekání a plná závisti nad tím, že mám knihu. Taky byla už nutnost vyhledat automat na kávu, ale žádný jsme nemohli najít. Na celém nádraží byl akorát automat na jídlo a na kondomy. To byla novinka, ale vypadal tak neseriózně, že bych se tam i bála nakupovat. Po doražení do Liberce jsme spěchali rychle do vyhlédnuté pizzerie na pizzu. Všichni jsme byli děsně hladoví. Já vzala první lepší pizzu na lístku a vodu z kohoutku, kterou si objednal i Brácha. Pojedli jsme a na slečně už bylo vidět, že by byla nejraději kdybychom už vypadli, aby mohla zavřít. Zaplatili jsme a já jsem málem všechnu vodu vrátila zpět do sklenice, protože na účtu byla cena za 0,5l kohoutkové vody 40,- No to si ze mě musí dělat prdel!!!! To mi absolutně znechutilo celý pohled na tento podnik. Po příchodu na pokoj jsme se rychle umyla a sbalila kufr, abych se ráno mohla výsměšně dívat na ty dva jak si budou teprve balit!

Ráno jsme z Liberce vyjížděli v 10 hodin a tím završili našich 70h v Liberci. Dovolená byla krásná přes den, ale v noci to pro mě byla katastrofa. Noc po příjezdu jsem prospala tak tvrdě, že se to zdálo jako minutka. A teď už v pohodlí domova relaxuju, sestavuju články, komentuju a vymýšlím další blázniviny.

Doufám, že i vy ostatní jste si užili jakoukoliv dovolenou jakou jste měli :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anita Anita | E-mail | Web | 11. září 2016 v 16:01 | Reagovat

Já bydlím na Liberecku, takže Liberec znám moc dobře a v jeho ZOO jsem byla nejmíň 6x. :) Moc pěkné fotečky! :)

2 Zaretka Zaretka | Web | 11. září 2016 v 18:12 | Reagovat

Na Liberecku jsem byla naposledy před deseti lety, jezdívali jsme tam se školou, mám z toho vzpomínku ze zimy, kdy jsem se choulili v přímací části Ještědu :-) Vy jste si to užili evidentně mnohem lépe :-)

3 Ter Ter | E-mail | Web | 12. září 2016 v 9:02 | Reagovat

Musela to být super dovča. :) Podle mě hodně lidí má vidinu dovolené "u moře", a přitom v Česku máme tolik pěkných míst jako právě Liberec. Super fotky! ;)

4 Klára Klára | Web | 12. září 2016 v 10:34 | Reagovat

[3]: No jo, ale taková dovolená v Čechách mi vyhovuje při nízkých teplotách, když je hyc, tak bych se taky nejraději plácla někde k vodě a né chodit ve 30° po vyhřátém centru města :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama