Hodně lidí si mluví sami pro sebe, někteří jsou to schopni označit za nemoc. Ale proč vlastně? Když potřebuju správnou, odbornou radu, obrátím se na odborníka, a to na mě! Někdy je to nejlepší pomoc, kterou lidé potřebujou.
Mé první blogerské krůčky. Nevím jak to u mě bylo s inspirací, ale pamatuji si na svůj vnitřní boj se zakládáním. Strašně jsem blog chtěla, protože ho měli všichni a byl to velký HIT, ale na druhou stranu jsem nevěděla o čem by měl být. Napoprvé jsem samozřejmě udělala pár chybných kroků se zakládáním, ale nakonec ve mne převládla touha něco sdělit, vyjádřit svou osobnost, ikdyž jsem nikdy nechtěla svůj blog představovat jako svůj "deníček". Deníček je pro mě soukromá záležitost, se kterou bych se určitě nechtěla svěřovat celému světu, ale blog byl pro mě konečně způsob jak se vyjádřit a jak najít sama sebe.
Když se ohlédnu zpět na své staré články, u mnoha z nich si řeknu něco jako, " Panebože!? Tohle jsem opravdu někdy napsala? " ale je to v pořádku. Nikdy nejspíš nebudu spokojena se starými výkony, jelikož se chci neustále překonávát. Už podle vzhledu mé stránky to v minulosti bylo až žalostné, ale pár hodin strávených u grafických editorů a sama jsem si došla ke svému jednoduchému, osobitému stylu.
Tímhle chci vlastně říct, že začátky nebyly lehké, byly plné chyb, ale ze všech chyb se nakonec stalo něco na co bych mohla být až pyšná.
Vlastně jsem se o tenhle blog v posledním roce nezajímala ani nestarala, ale teď vím, že to byla další z mých mnoha chyb z kterých jsem se poučila a ráda budu zase pokračovat. Krůček po krůčku.
Když se mě někdo zeptá na mou budoucnost a na místo kde bych chtěla žít, vybaví se mi jedině New York! Proč New York? Protože je to jednoduše můj sen. Mrakodrapy, obchody, chudé a bohaté čtvrtě, socha svobody, Broadway, Time square, Central Park... a nevím co ještě. Nejsem zrovna takový vesnický typ (a to na vesnici žiju), mám prostě raději ten ruch města (ale nenávidím lidi :D) já vím! Přijde mi prostě, že New York je město hodně možností a kultur. Pojedu tam z toho důvodu jako každý jiný. Splnit si svůj Americký sen. Mít byt v nějakém věžáku a nějakou práci, ze které bych se potom propracovala na vrchol, nebo mít malý domek s nízkým bílým plotem a psa, manžela a později i toho špunta :) Jezdit na výlety do okolí, pracovat pro New York Times! Můj sen prostě. Vystuduju si žurnalistiku a pojedu dělat novinařinu do Timesu. Na večeři třeba do čínské čtvrti, italské nebo thajské. Do divadla na Broadway. Nakupovat na Time Squeare, relax v Central parku nebo Zoo...
Vždycky to byl, je a bude můj sen. Je to něco o čem můžu snít a doufat, že se to někdy splní, hlavně se budu snažit aby se mi to splnilo :)
Na co vzpomínat? Moje vzpomínky jsou tak z 70% smutné nebo ne zrovna pěkné. Jediné na co můžu vzpomínat s chutí je menší část rodiny, přátelé, různé trapasy a karamboly, ale hlavně na čas strávený s přítelem. To jsou prostě vzpomínky, na které můžu myslet klidně hodiny. Takové pěkné vzpomínky mi nikdo nevezme a když si je budu pořád připomínat tak je nemůžu ani zapomenout. A copak to jde zapomenout? Zapomenout znamená přestat na to myslet. Ale nepřestáváme myslet jen na ty špatné věci a na ty hezké ještě rádi vzpomínáme? Samozřejmě jsou tady i věci, které nás zasáhnou tak, že se třeba zapomenout nedají. Já nezapomínám jedině tři věci a) Lež, b) Ublížení, c) Nevěru. A musím říct že tohodle je má hlava prostě plná a nutí mě být kvůli tomu někdy smutná a nevyrovnaná, ale snažím se hlavu zaplnit těma příjemnýma vzpomínkama s mými milovanými :) Vzpomínky jsou prostě vše co máme a tak si musíme tvořit co nejříjemnější.
Poslední dobou bylo hodně věcí špatně, ale nic přece není tak horké jak to vypadá ne? :) I když, nedávno jsme jeli do Španělska na 10 dní se třídou a tam se mi zdálo že je špatně snad úplně všechno a ne jen něco... Tohle tady, ale rozebírat nechci. Stalo se tam hodně věcí včetně toho, že jsem se dala dohromady s jedním klukem. To bylo to nejpozitivnější na celé "dovolené".
Teď zase něco jiného. Ale co jiného? Všechno co je v mém životě špatně si vezu ze Španělska a budu si to muset pořádně vyřešit. Ve škole je špatně taky pár věcí, jako známky:D, kamarádi atd..
Hodně lidí má v životě taky spoustu věcí špatně, někteří si pomůžou sami a někteří by byli rádi kdyby se jim dostavila pomoc z okruhu přátel.
Takže pokud máte v životě taky nějaké věci špatně, tak Vám přeju ať se to vyřeší a bude to zase Ok :)
Pod tímhle si nejspíš valná většina z Vás představí sociální sítě, které v dnešní době dobývají svět, jako jsou například Facebook, Twitter, MySpace a jistě mnoho dalších. Jelikož nevlastním účet na MySpace ani Twitteru budu se věnovat zhodnocení Facebooku.
Facebook je sociální síť, která umožňuje jejím uživatelům komunikovat se svými přátely pomocí internetu. Jelikož jsou na Facebooku různé jiné služby jako jsou fotky, statusy, linky, apod... stal se Facebook pro některé nezbytnou věcí k životu. Přátele koukají na zdi od svých přátel a zjišťují co je u nich nového, koukají na fotky jak zrovna jejich přítel vypadá, než aby zvedli zadek a šli si s přítelem popovídat třeba do hospody. Raději si popovídají přes chat. Někomu to jistě vyhovuje. Chat podle mě není zas tak špatný, pokud zrovna nemůžete s danou osobou být venku jelikož už je třeba tma nebo jste nemocní. Facebook není tak špatný pokud se na něm nestaneme závislými. Pokud propadneme závislosti můžeme tím vážně narusit naše postavení ve společnosti či doma. Někteří sedí na Facebooku pořád. Příjdou ze školy a místo učení "Hup" na Facebook. Místo učení se ve škole "Hup" na Facebook. Takoví lidé by se měli nad sebou zamyslet. K čemu to je sedět tam tak dlouho ( pokud si ovšem s někým nepíšete, protože to by zas tak nevadilo :P ) když každou vteřinu nepřibyde nějaký nový příspěvek od někoho z vašich 168 přátel? Kolik přátel vlastně máte ve skutečnosti ( myslím přátel se kterými se bavíte ) ? Sama jich mám 49. Na Facebooku jsem jenom kvůli někomu koho mám bezmezně ráda. :) :*
Buďte si na Facebooku, ale nestaňte se závislými! ;)
Budoucnost je vlastně část života, který nás teprve čeká!! Budoucností se dá vlastně nazvat i nepatrná chvilka jako např. "Za minutu půjdu ven." Většina lidí si svou budoucnost plánuje a řídí se svými plány. Někteří jen tak proplouvají životem a o budoucnost se moc nestarají ba ani nezajímají!! No toť vše! :))
No tak já nevím co bych Vám o maturitě řekla.. . Prostě, maturitu podstoupí každý student střední školy, gymnázia, etc.. . Musí mu být 18 let. Maturuje se z různých předmětů a je hodnocena. Potom se dostává maturistní vysvědčení! Ještě před maturitou se dostane 1 týden "svaťák" volna. No u nás jsou maturity teď a nedávno se vybíralo na poslední zvonění. V každém průchodu ve škole stála skupinka převlečených maturantů a chteli po mně peníze. No samozřejmě že jsem za chvilku neměla nic! Hééj tak do maturity mám ještě daleko, takže si s ní ještě nemusím lámat hlavu! :)
Já žiju v Ostravě. Ve Městě pro každého. Ovšem bylo by neupřímné tvrdit, že je toto město bezchybné. Chyby by se daly najít, ale já zde nehodlám shazovat město ve kterém žiju, ale spíše ho vychvalovat a dostat na výsluní!
Není tady tolik památek jako třeba v Praze. Jsou tady Bazaly, máme ostravský fotbalový klub Baník, kterému já rozhodně nefandím, ale rozhodně fandím hokejovému klubu Hc Vítkovice Steel. Jsou skvělí. Ostrava je prostě skvělá, nikde jinde bych bydlet nechtěla.
No a když chcete vědět o Ostravě něco víc tak si poslechněte písničku pod textem!! Je skvěláá!!!!